Imaginace - mikroskop naší duše

Imaginace nejsou totéž co vizualizace. Vizualizace jsou vůlí vytvořené a řízené představy, jež hrají velkou roli v autosugesci a hypnoterapii. Oproti tomu imaginace pracuje především se symboly, které v průběhu imaginace samy vznikají a objevují se před naším vnitřním zrakem. Nic z toho, co vidíme, se nesnažíme měnit, pouze pozorujeme, k jakým změnám spontánně dochází. Nakonec, když se vnitřní obrazy dají do pohybu a začnou se přetvářet, vstoupíme do imaginace i my a staneme se její součástí. Imaginace vždy obsahuje určitou výpověď, která není vyjádřena slovy nebo pojmy, ale v mnohoznačné šíři obrazových významů. Proto je důležitá pomalá, krok za krokem postupující vlastní interpretace symbolických obsahů. Imaginace pracuje především s vlastním poznáním prostřednictvím prožitku.

Léčebné imaginace byly také podstatnou součástí již prastarých léčebných rituálů.

Před imaginací je potřeba zklidnit mysl a uvolnit tělo. Poté se nenásilně nabídne určitý motiv související s danou čakrou, pomocí kterého se každý postupně ponoří do svého nitra. Každá čakra má svojí oblast témat, se kterými je potřeba pracovat, aby se pročistila a energie mohla stoupat volně vzhůru.

Nabídnutý motiv se ve většině případů začne sám, bez jakéhokoliv ovlivňování vůlí rozvíjet svým vlastním životem před naším vnitřním zrakem. Obrazy, děj i fyzické pocity, které se začnou objevovat, odráží vnitřní symbolickou informaci o tom, jak máme dané čakry zprůchodněné a daná témata související s čakrami zpracovaná. Vše, co se ukazuje, může mít více významů, je proto velmi důležité si dát čas a pracovat se svým postupným poznáním, vnitřním prožitkem a tvořivým potenciálem který imaginace nabízí. Imaginace se dají dále zpracovat nejlépe výtvarně nebo pomocí dramaterapie či biodynamiky, čímž se pomůže prožívaný děj posunout více do vědomí.

Pro umělecky citlivé nebo jinak opticky nadané lidi jsou imaginace součástí každodenní zkušenosti. Racionální typy méně citově přístupní dosahují obrazové roviny svého vědomí mnohem obtížněji.

 
© Copyright 2008-2010 Kateřina Žižková Aktualizováno dne 29.8.2011