Imaginace - mikroskop naší duše

Imaginace nejsou totéž co vizualizace. Vizualizace jsou vůlí vytvořené a řízené představy, jež hrají velkou roli v autosugesci a hypnoterapii. Oproti tomu imaginace pracuje především se symboly, které v průběhu imaginace samy vznikají a objevují se před naším vnitřním zrakem. Nic z toho, co vidíme, se nesnažíme měnit, pouze pozorujeme, k jakým změnám spontánně dochází. Nakonec, když se vnitřní obrazy dají do pohybu a začnou se samy přetvářet a rozvíjet svým vlastním životem, vstoupíme do imaginace i my a staneme se její součástí. Imaginace vždy obsahuje určitou výpověď, která není vyjádřena slovy nebo pojmy, ale v mnohoznačné šíři obrazových významů. Proto je důležitá pomalá, krok za krokem postupující vlastní interpretace symbolických obsahů. Imaginace pracuje především s vlastním poznáním prostřednictvím prožitku. Od vnitřních obrazů je jen krok ke snům, se kterými se dá pracovat podobně jako s imaginacemi.

Léčebné imaginace byly také podstatnou součástí již prastarých léčebných rituálů.

Před imaginací je potřeba zklidnit mysl a uvolnit tělo. Uvolnění prohlubuje v imaginaci větší barvitost, plasticitu a větší otevřenost vůči emocím. Obrazy, děj i fyzické pocity, které se začnou objevovat, odráží vnitřní symbolické drama a potenciální přirozené schopnosti duševního života. Imaginace se dají dále zpracovat nejlépe výtvarně nebo pomocí dramaterapie, čímž se pomůže prožívaný děj posunout více do vědomí.

Pro umělecky citlivé nebo jinak opticky nadané lidi jsou imaginace součástí každodenní zkušenosti. Racionální typy méně citově přístupní dosahují obrazové roviny svého vědomí mnohem obtížněji.