133048

Galerie: Vědomé rození - průběh semináře - srpen 2008


Každému kreslení předcházela řízená imaginace (meditace), která účastníkům umožňuje podívat se na danou oblast z roviny nitra. Vstupem na vnitřní rovinu přestává dominovat náš rozum, názory a představy, jak by to mělo být a začíná se nám především otvírat a ukazovat skutečný, někdy i vytěsněný obsah, toho jak to ve skutečnosti je. Pro některé lidi, je tento postup obtížný, především tehdy, když se naučili spoléhat především na svůj rozum. Proto se během semináře učíme důvěřovat vnitřním procesům a naslouchat svému tělu.
Akt rození probíhá fyzicky. Je ho možné znovu zpřítomnit, protože jeho průběh i s emoční rovinou máme zapsaný v naší tělesné paměti. Znovuprožitím porodu převádíme celý proces do vědomé roviny. Tímto uvolňujeme trauma z těla ven, což může mít pro náš život velmi pozitivní důsledky. Celý týden je pozvolnou přípravou na znovuprožití porodu. Do vedlejší asistence se zapojuje podle potřeby postupně celá skupina. I jako pomocník můžete získat obohacující zkušenosti a nové pohledy na porod.
Odpočinek po náročném výkonu. Každé miminko, potřebuje být v klidu a nejlépe u matky, aby se jeho cesta na svět co nejlépe vstřebala a zanechala v něm, co nejmenší následky.
Ti co se již narodili, měli veselou náladu...
Po úspěšném rození, jsem i já sladce usnula jako miminko :-)
Druhý den po porodu jsme ještě uvolnili veškeré zbytkové napětí, které v těle zůstalo a nepodařilo se ho při porodu uvolnit. Zapojuje se celá skupina.
Martin komentuje: Během cvičení jsem zažíval hodně pocity síly a agrese. Ve smyslu vybití se. Bylo to podobné tomu, jako kdybych se vztekal a do něčeho bušil. Třeba jako ve sportu, když jdu do té síly naplno. Ve sportu se ale často člověk zaměřuje i na výkon a když si to začne jen užívat, tak se spíš výkon snižuje. Takže nejdřív jsem se s váma chtěl rvát a přeprat vás, ale pak jsem přestal mít tu potřebu a moc pěkně jsem se nakonec uvolnil. Udělalo mi dobře i to, že jsem vás neporazil. O to pak už ani nešlo.
Gábi komentuje: Toto cvičení spolu s porodem, bylo to nejsilnější, co jsem tady zažila. Nejdřív se mi nechtělo vůbec nic dělat, ale pak to začalo samo pracovat. Byla jsem nabuzená a potřebovala jsem se hodně hýbat, běhat, kdyby to šlo, tak snad i lítat. Líbilo se mi to. Až na to, když už jsem podruhé skoro letěla, tak jsem si zvrkla koleno a tím to skončilo :-) Dobrá zkušenost. Vzala jsem si z toho, že bych měla míň řešit věci hlavou. Dále, že bych zase na druhou stranu neměla věci dělat úplně bezhlavě - na tom určitě něco bude :-) A také, že je docela dobré lidem okolo sebe věřit. Ale na tom všem ještě budu muset pracovat...
Gábi se rozhodla, že by chtěla létat a málem se jí to i povedlo :-)
Na konci semináře si každý z obrázků složil mapu celého procesu a tím si seminář pro sebe zrekapituloval a uzavřel...
Zkoumáme a hledáme souvislosti mezi jednotlivými tématy...
Zahráli a zazpívali nám Lubor Šimek a jeho kamarád.
Na buben se přidal Daniel Krejčí.
Na housle zahrál Ivo Halkoci.
Tak a to je vše, každý se vydává na svojí cestu...
 
© Copyright 2008-2010 Kateřina Žižková Aktualizováno dne 29.8.2011