107485

Terapie - pár slov na úvod

Terapie

Terapie, kterou se ve své práci zabývám, vychází z humanisticky orientovaných směrů. Je to terapie převážně hlubinného charakteru s pozorností zaměřenou nejenom na naši psychiku, ale i tělo, s orientací na principy tady a teď.

Náš život

Náš život vnímám jako řeku, která námi protéká. Mysl a tělo jako celek, jsou pamětí této řeky, do které jsou zanořeny všechny události a zážitky. Jsou v ní obsaženy všechny minulé přítomnosti, které jsme až doteď prožili.

Naše nejranější zážitky i vzpomínky leží až u dna této řeky. Jsou překryty a překrývány v každém okamžiku našeho žití dalšími a dalšími nánosy událostí. Je důležité si uvědomit, že naše vnímání je vystaveno neustále obrovskému množství vlivů, které může v čase přesnost paměti změnit. Takže i když je naše tělesná paměť poměrně přesná, nemusí být naší myslí přesně přeložená. Terapie je proto velmi dobrým nástrojem, jak se ujistit v naší vnitřní pravdě a tělesné prožívání v důsledku opakování správně přeložit.

Propast mezi naší myslí a tělesným prožíváním

Tělesné příznaky jsou jedny z prvních signálů vnitřní nespokojenosti a narušení rovnováhy v těle. Většinou uplyne ještě dlouhý čas, než jako řešení připustíme vhodnou terapii, která se dokáže zabývat jak našimi fyzickými problémy, tak jejich souvislostmi s naším prožíváním a myšlením.

V dnešní společnosti vznikla velká propast mezi naší myslí a tělem. Naše mysl se oddělila od těla a ve většině situací si příliš nevšímáme, toho, co prožívá naše tělo. Všechny děje a procesy, které se v nás dějí, pak máme tendenci interpretovat logickými úvahami, racionalizací nebo vlastními názory. Jsme odkázaní jen na to, co vymyslíme a pak se toho snažíme za každou cenu držet. Často ani netušíme, že naše názory, hodnocení, prožívání i chování, jsou formovány už od dětství vnějšími vlivy, především však naší rodinou. Tyto převzaté struktury nebo vzorce chování nám pak brání měnit své prožívání i jednání. To vše se v rámci terapie pak snažíme uchopit a změnit tak, aby nám mohlo začít být lépe.

Být sám sebou

Být sám sebou neznamená být oblečen ve značkovém oblečení, mít luxusní auto, mít perfektní postavu, spoustu vědomostí nebo vysoké postavení. Být sám sebou znamená porozumět svému prožívání, jehož význam je dán především významem tělesných pocitů.

Duševní rovnováha

Prevence, psychohygiena, péče o sebe, sebepoznávání, rozumění sobě a svému životu třeba i v rámci terapie se však považuje za ztrátu času, která ustupuje všem důležitějším věcem kolem nás. My sami se většinou ocitáme na posledním místě žebříčku důležitosti i přesto, že více než kdy jindy dnes potřebujeme duševní rovnováhu a umět být sami se sebou v klidu a pohodě.

Nemáme čas, ani potřebu dostatečně naslouchat signálům našeho těla, a pokud naše tělo nebo psychika jednoho dne pod vlivem dlouhodobého stresu, nebo zátěže selže, chceme rychlá řešení, nejčastěji formou prášků, které sice bolest odstraní, či oddálí, nepříjemné vnitřní prožívání však nikoliv.

Sebepoznávání

Všímat si sebe začínáme většinou, až v moment, kdy je naše zdraví, vztahy, život nebo vše dohromady v troskách. Když se naše nepříjemné prožívání ještě více stupňuje. V moment, kdy se začínáme cítit neschopní nebo na obtíž, v doprovodu pocitů strachu, úzkosti, agresivity, vzteku, zmatku, zmaru nebo bezmoci. Dostáváme se do začarovaného kruhu, ze kterého nevidíme, neznáme cestu ven. V tento moment poznat a uchopit svůj prožívaný svět, jeho obsahy a strukturu se v terapii stávají déletrvající časovou záležitostí, kterou často můžeme nést nelibě a pouze z donucení okolnostmi.

Pokud se ale rozhodneme otevřít změně a z vlastního rozhodnutí se pomocí terapie vydáme na cestu sebepoznávání, může nás porozumění tělesnému prožívání postupně dovést k mnohem hlubšímu pochopení sebe sama a skrze uvědomování nám pomoci měnit naše myšlení, prožívání i následné jednání. Ruku v ruce s tímto sebepoznávacím procesem dochází ve většině případů i k vymizení nebo zmírnění zdravotních problémů.

 
© Copyright 2008-2010 Kateřina Žižková Aktualizováno dne 29.8.2011